Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie SDH obce Kočí.

4. 1. 2016

Oheň, jeden ze čtyř základních živlů, je odpradávna zárukou života a bezpečí, pokud je pod kontrolou a smrtelným nepřítelem, pokud se kontrole vymkne. Ve středověku poskytovala rostoucí města, postavená hlavně ze dřeva, ohni snadné sousto a požáry založené obléhajícím vojskem, žhářem či vzniklé nešťastnou náhodou během několika hodin často zničily čtvrtě či celá města. Vesnice na tom byly zpočátku stejně a postupem času, kdy si města začala vydávat první protipožární předpisy a města se začala stavět z kamene a cihel, i hůře.
Stálé nebezpečí požárů, vývoj složitější a účinnější techniky na boj s nimi a zároveň sílící národní uvědomění vedlo v 2. polovině 19. století k zakládání sborů dobrovolných hasičů na celém území dnešní České republiky.
První ryze český sbor dobrovolných hasičů vznikl ve Velvarech v roce 1864.Obvykle sbory vznikaly nejdříve ve městech, odkud se myšlenka dobrovolného hasičstva šířila na venkov.

Sbor dobrovolných hasičů byl v obci Kočí založen v roce 1893. Ve stejném roce byly založeny např. sbory v Honbicích, Přestavlkách, Žďárci u Skutče, Bradle a Vítanově. Sbory v okolí vznikaly o několik let dříve (v Chrudimi v roce 1872, v Hrochově Týnci roku 1879, ve Slatiňanech v roce 1882, v Topoli, Vejvanovicích a Úhřeticích shodně v roce 1886).

První veřejné cvičení našeho sboru již v roce založení. Prvním velitelem sboru byl Josef Kudrnka. Sbor dobrovolných hasičů v Kočí spadal do Chrudimské župy – první v českých zemích.

Nově založené sbory trápil zpočátku hlavně nedostatek peněz na vybavení. Pomáhaly si zejména sbírkami mezi občany, pořádáním zábav a plesů apod. Významnými podporovateli byli starostové obcí a vlastníci velkých zemědělských usedlostí, továren a jiných nemovitostí. U nich nešlo jen o ušlechtilost, ale také o potřebu ochrany vlastního majetku.

Sbory sdružovaly 6 – 10% všeho obyvatelstva a byly tak jednou z nejpočetnějších organizací své doby. Nezapomínaly ani na sociální otázky a měly podpůrné fondy pro členy, kteří při zásazích utrpěli zranění nebo zemřeli. Mimo hasičů předurčených pro požární zásahy měly i tzv. samaritány, tj. vlastní zdravotníky. Svolávání hasičů a výjezdy k zásahům nebyly nijak centrálně řízeny a organizovány. Ať hořelo kdekoliv cokoliv, pokud se hasiči v dosažitelné vzdálenosti (reálně do 10 km) o požáru dozvěděli, vyhlásili poplach, sešli se ve zbrojnici, připravili se a vyjížděli k zásahu. Veškerou činnost podřizovali zásadě „Bližnímu ku pomoci – Bohu ku cti – Vlasti ku prospěchu“.

V období po 1. světové válce měl sbor ve svých řadách i ženský hasičský odbor. Důvod byl praktický – muži byli během první světové války na frontě a ve vesnicích by neměl kdo hasit. Mnoho jich padlo (svědkem jsou pomníky padlým snad všech vesnicích včetně Kočí) a hasičky byly potřeba i nadále.

Sestry hasičky prokázaly svou platnost například v roce 1931, kdy kvalitně zastoupily své mužské kolegy. Z dobového tisku:

Dne 23. ledna 1931 vznikl požár u pana Františka Michalce, rolníka a hostinského v Kočí, čp. 5 ve 12 hod., který byl založen jeho zaměstnancem. Právě tento den konal se pohřeb našeho milého žup. starosty, br. V. Ježka, jehož se místní sbor zúčastnil v počtu 11 mužů. Doma zanechal jen požární pohotovost a ženský hasičský odbor, který samostatně ujal se hašení za vedení osvědčené náčelnice sestry Hemerkové. Byla jí na schůzi obecního zastupitelstva v Kočí dne 29. ledna 1931 vzdána pochvala i místnímu sboru, který pracoval na požářišti až do 25. ledna. Obecní zastupitelstvo i veškeré občanstvo ocenilo a uznalo význam ženského odboru a přesvědčilo se, že není jen pro parádu, že i dovede samostatně v kritické době prakticky zasáhnouti a ovládati stroj. Totéž bylo též uznáno náměstkem župního starosty br. Zitou, který byl přítomen při tomto požáru. Obecní zastupitelstvo chtělo se odměniti peněžitě sboru, ale župní jednatel Zelený, který jest členem obecního zastupitelstva, odmítl tuto odměnu s poukazem, že hasičstvo jest organisace dobrovolná, která tyto práce koná bezplatně. Týž navrhl, místo odměny, aby obec pojistila členy sboru proti úrazu, co jednomyslně schváleno. Při vyšetřování paliče, který byl ihned odveden ke krajskému soudu do Chrudimě, na otázku, proč zapálil, odpověděl, že rád vidí pohromadě hodně hasičů a že je zvědav, kdo bude hasiti, když sbor je na pohřbu v Chrudimi. K požáru dostavily se sbory: Topol, Chrudim, Hroch. Týnec, Bezděkov, Vejvanovice, Úhřetice. Zasáhly jen k hašení automobilové stříkačky Topol a Chrudim. Protož doporučuji vřele, zakládejte ženské hasičské odbory ve vašich sborech, a uvidíte, že vám budou k prospěchu. Oldřich Zelený, žup. jednatel“

V roce 1937 byla za finanční podpory majetnějších kočských sedláků ke stávající ruční stříkačce tažené koňmi zakoupena moderní a velmi výkonná přívěsná motorová stříkačka od firmy V. Ig. Stratílek z Vysokého Mýta. Ke cti tehdejších konstruktérů a dělníků je nutno říci, že po několika drobných opravách (výměna vývěvy a některých ložisek) slouží stříkačka spolehlivě dodnes, ač o ni již byl před lety zájem v přibyslavském hasičském muzeu. Technicky zajímavou skutečností může být i to, že teprve v létě 1999 byla po defektu z jednoho kola vyjmuta růžová duše značky Baťa.

Motorová stříkačka byla tažena za darovanou limuzínou od rodu Aueršperků ze Slatiňan. Bohužel automobil i ruční stříkačka byly již před desítkami let pravděpodobně sešrotovány.

Vznikem Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 a okupací českých zemí byly postiženy i hasičské sbory. Nové stanovy, schválené ministerstvem vnitra, omezovaly členská práva hasičských sborů. Snad jediným pozitivním rysem bylo sjednocení hasičského nářadí u sborů, provedené s německou důkladností, při kterém byly ovšem kvalitní mosazné spojky zaměněny za jiné – z lehkých kovů, používané dodnes. Hasičská organizace zůstala jako téměř jediná v protektorátu zachovaná, protože její záchranářskou činnost nebylo možno nahradit. Podléhala však dohledu protektorátních orgánů, měla zakázanou vzdělavatelskou činnost ve sborech a řešit mohla jen technické otázky.

Po ukončení 2. světové války došlo k oživení spolkového života, který byl však po roce 1948 organizován na zcela jiné úrovni, než tomu bylo předtím. V lednu 1952 byla hasičská organizace prohlášena za dobrovolnou organizaci celostátního významu. V roce 1953 došlo ke změněn názvu organizace. Místo Svazu Československého hasičstva nese název Československý svaz požární ochrany a je součástí tzv. Národní fronty.

Stěžejním úkolem se stává požární prevence. Významným bylo vydání zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně.

V průběhu 60. – 80. let hasičský sbor v Kočí fungoval obdobně jako ostatní sbory. Členové prováděli preventivní kontroly ve všech stavbách v obci (tuto pravomoc již dnes nemají), zajišťovali preventivně výchovnou činnost, udržovali zdroje požární vody (čištění rybníčku u kostela), konali žňové hlídky, s dobrými výsledky se účastnili soutěží v požárním sportu, zúčastňovali se cvičení, udržovali techniku v akceschopném stavu a zasahovali při mimořádných událostech.

Po roce 1989 došlo k obnově spolkové činnosti i na úseku požární ochrany. Zanikl Československý svaz požární ochrany a vzniklo několik nástupnických organizací. Sbor dobrovolných hasičů v obci Kočí (dále jen „ SDH Kočí“) je základní organizační jednotkou Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. SDH Kočí má svou právní subjektivitu (IČO 68248636) a je občanským sdružením na úseku požární ochrany. Starostou sboru (a zároveň okrsku Tuněchody) je bratr Václav Vítek. Velitelem sboru je bratr Ladislav Fajmon. Sbor má 35 řádných členů.

Náš sbor je zařazen do okrsku Tuněchody. Náš okrsek je malý, má pouze 4 sbory (Kočí, Tuněchody, Úhřetice a Vejvanovice). To však usnadňuje vzájemnou komunikaci a zkracuje délku soutěží.

Poslední změnu spolkového života způsobilo přijetí nového občanského zákoníku. To přineslo obnovení termínu "spolek", nutnost mít kontaktní adresu a další změny.